INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tedy nový MONSTER MAGNET a jejich šestá regulérní studiová deska „Monolithic Baby!“. Stylově kapela neuhnula ani o milimetr od svého poctivého dunivého soundu. Jde o stále tentýž silácký a masivní rock n´roll evokující 70. léta podaná v moderním znění. Takže fanoušci, kteří hudbu Monster Magnet uznávali do teď, budou určitě spokojeni. Naopak Wyndorfovci nemůžou v žádném případě počítat s nějakým extrémním nárůstem posluchačů nových. Při srovnání s předchozími třemi alby však novinka mírně pokulhává co se týče kompoziční pestrosti, kvality skladeb i zvukového hávu. Zkrátka MONSTER MAGNET už zřejmě nenahrají fošnu tak halucinogenní jako „Dopes…“ , tak dravou a hitovou jako „Powertrip či tak skladatelsky a zvukově dotaženou a podanou s nadhledem starých rockových pardálů jako byla „God Says No“. Nechtěl bych tvrdit, že se jedná o průměrnou nebo, nedej bože, špatnou desku, ale na poměry MONSTER MAGNET je „Monolithic Baby!“ přece jen strašně předvídatelné, navíc podané s trochu menší razancí než tomu bylo v minulosti. Nezbývá než doufat, že se jedná o mírné vydechnutí a chvilkové přešlapování na místě přes dalšími velkými věcmi.
Ze skladeb bych vypíchl několik stěžejních kousků. Úvodní "Slut Machine" kolem Vás prosviští, aniž by jste zaznamenali jakýkoliv něčim obohacující a invenční nápad. Druhá „Supercruel“ už je jiná káva, střední tempo, divoké riffy, razantní frázovaný refrén. Prvním vrcholem desky je pro mne třetí rozmáchlá skladba „On The Verge“, která upomene na titánský monolit předchozí desky – skladbu „Cry“. Čtvrtá věc a pilotní singl „Unbroken (Hotel Baby)“ je kolovrátkovou hitovkou, která však postrádá sílu dřívějších tutovek jako „Space Lord“ či „Heads Explode“. O páté „Radiation Day“ se dá říct to samé, co o „Supercruel“ – poctivý riffový standart ve středním tempu. Druhým vrcholem alba je šestá „Monolith“, jejíž riff upomene na pradávný hit Teda Nugenta „Cat Scratch Fever“, avšak pochopitelně v mnohem hutnějším podání, vyzdobeným fenomenální refrénovou katarzí. Sedmá „The Right Stuff“ je jedinou vyloženě rychlou jízdou, po níž následují další dvě silné skladby – klenutá „There´s No Way Out Of Here“ která s přibývajícím časem z téměř balady narůstá v hřmící a divokou pecku a energická „Master Of Light“. Zvolnění přijde s lehkou a na poměry MONSTER MAGNET krátkou skladbou „Too Bad“. Album zakončují dvě ne příliš vydařené kompozice „Ultimate Everything“ a „CNN War Theme“.
Pro vás, kteří jste fanoušci Monster Magnet a v předešlé tvorbě se dobře orientujete, nepřinese deska žádný nový nápad, invenci, skladbu, která by byla výrazně lepší než to, co už kapela dříve vyřkla. Je na Vás, jestli je to dobře, či ne. Vám, kteří jste ještě o kapele neslyšeli nebo jste se k poslechu jejich desek dosud nedostali, bych spíše doporučil alba „Powertrip“ či „God Says No“, kde Wyndorfovci předvádějí o něco silnější a razantnější výkony.
Pro vás, kteří jste fanoušci Monster Magnet a v předešlé tvorbě se dobře orientujete, nepřinese deska žádný nový nápad, invenci, skladbu, která by byla výrazně lepší než to, co už kapela dříve vyřkla. Je na Vás, jestli je to dobře, či ne. Vám, kteří jste ještě o kapele neslyšeli nebo jste se k poslechu jejich desek dosud nedostali, bych spíše doporučil alba „Powertrip“ či „God Says No“, kde Wyndorfovci předvádějí o něco silnější a razantnější výkony.
7,5 / 10
Dave Wyndorf
- zpěv
Ed Mundell
- kytara
Phil Caivano
- kytara
Jim Baglino
- basa
Bob Pantella
- bicí
1. Slut Machine
2. Supercruel
3. On The Verge
4. Unbroken (Hotel Baby)
5. Radiation Day
6. Monolithic
7. The Right Stuff
8. There´s No Way Out Here
9. Master Of Light
10. Too Bad
11. Ultimate Everything
12. CNN War Theme
Mindfucker (2018)
Last Patrol (2013)
Mastermind (2010)
4 Way Diablo (2007)
Monolithic Baby! (2004)
God Says No (2000)
Powertrip (1998)
Dopes To Infinity (1995)
Superjudge (1993)
Spine Of God (1991)
Vydáno: 2004
Vydavatel: SPV / Steamhammer
Stopáž: 54:23
Produkce: Michael Wildwood
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.